ČTÚ vydal novelizované znění všeobecného oprávnění, podle kterého musí být rychlostní parametry služeb internetového připojení odvozovány od inzerované rychlosti. Uživatelé tím získají lepší přehled o tom, co mohou od nabízené služby skutečně očekávat.
ČTÚ vydal novelizované znění všeobecného oprávnění VO-S/1/08.2020-9, účinné od 1. 1. 2021, kterým se stanoví podmínky k poskytování služeb elektronických komunikací. Díky němu budou mít poskytovatelé internetového připojení povinnost stanovit rychlostní parametry poskytované služby v předepsané závislosti na inzerované rychlosti. To povede nejen k lepší orientaci uživatelů v nabídkách, ale především k tomu, že skutečně poskytované služby budou lépe odpovídat inzerovaným nabídkám.
Bude-li tedy poskytovatel nabízet službu přístupu k internetu v pevném místě s inzerovanou rychlostí např. 100 Mb/s, hodnota běžně dostupné rychlosti bude muset být ve smlouvě stanovena na konkrétní hodnotu vyšší nebo rovnou 60 Mb/s, a minimální rychlost na hodnotu vyšší nebo rovnou 30 Mbit/s.
Jako příklad předpokládejme, že v konkrétní smlouvě (na službu s inzerovanou rychlostí 100 Mbit/s) je běžně dostupná rychlost stanovena na 80 Mbit/s a minimální rychlost na 50 Mbit/s. Velkou trvající odchylkou, zakládající možnost reklamovat nedostatečnou kvalitu služby, by pak byl pokles skutečně dosahované rychlosti pod 80 Mbit/s souvisle po dobu delší než 70 minut. Velkou opakující se odchylkou by byl pokles skutečně dosahované rychlosti pod 80 Mbit/s třikrát, vždy po dobu nejméně 3,5 minuty, v časovém úseku 90 minut. Jakýkoli pokles skutečně dosahované rychlosti pod 50 Mbit/s (tj. pod stanovenou hodnotu minimální rychlosti) by pak byl výpadkem služby.
